Login


zpět Děti s rodiči z Ostašova na osmitisícovce

Všechno klaplo. Počasí bylo báječné, nezmokli jsme a zároveň jsme nepadali vedrem. Ale hlavně, všechny děti od 4. do 9. třídy celou trasu přes osm jizerských tisícovek v plné polní zvládli s nadšením a úsměvem. Dlouho jsme plánovali, na kterých 8 hor vystoupáme, abychom měli co nejjednodušší přístup. Proto jsme se rozhodli pro cestu vlakem brzy ráno z libereckého nádraží do Hejnic. Odtud kolem chrámu Navštívení Panny Marie jsme začali stoupat podél Černého Štolpichu k štolpišským vodopádům. Viděli jsme několik pomníčků starých svážečů dřeva nebo jiných památek na lidská neštěstí. Nová opravená cesta nás dovedla až k Tetřeví boudě. Tady jsme vrstevnicí pokračovali na vyhlídku Krásná Máří. Výhled do daleka byl opravdu skvostný. No a pak už začal samotný výstup na 4 tisícovky. První jsme dosáhli po vystoupání po dřevěných schodech. Ptačí kupynmv. 1013 nás uchvátily dalekými obzory. Hřmění nad Krkonošemi a tmavá oblaka za Holubníkem jen strašily. Sotva jsme došli na druhou osmitisícovku 1071 m, mračna se rozestoupila a my viděli i krkonošské Vysoké kolo. Černá hora nás přivítala po vystoupání mnoha dřevěných chodníků do své výšky 1085 m.  Než jsme zamířili ke Sněžným věžičkám 1063 m, ještě jsme se stavili na Čertově odpočinku. Žulové skály věžiček vypadaly jak sochy rozeseté v smrkových korunách. Teď už byl čas se rozeběhnout z kopce a podle navigace hledat starou Velcovku, kde jsme na půdě přespali. Před tím jsme se ohřáli u ohně, opekli zásoby a kluci nanosili od pramenů vodu. Bylo báječné, jak velcí pro malé i malí pro velké připravovali spontánně hry. Bolelo nás víc břicho od smíchu než nohy a záda od nákladu. Ranní sestupování bylo jen chvilkovým rozběhem. Na křižovatce cest jsme odbočili vlevo a začali stoupat na Kneipu. Stánek měl ještě tak brzy zavřeno. Vrchol 1013 m jsme odhadovali. Naopak skalnatá špička Jizery 1122 m byla velmi výrazným topem výletu. Mezi velkými balvany jsme vyšli na vrchol, kde dost foukalo. Viděli jsme až děčínský Sněžník, polské tisícovky i doly, Krkonoše. Na rašeliništních loukách kvetly místní rostliny. Ze všech nás nejvíc uchvátily chomáčky suchopýrů. Stoupali jsme na Smědavskou horu 1084 m. Po vlhkých mechových cestách jsme se posadili na první skalku s vrcholovou knížkou, oslavili, nafotili se a za několika vrcholky dřevin uviděli opravdový vrchol. Samota této hory nám neskutečně učarovala. Začali jsme klesat před posledním stoupáním na nejhezčí vrchol Polední kameny 1007 m. Bludiště skalek a 360° rozhled, ale i pocit, že jsme to dokázali, nám rozbušily srdce. Pod Frýdlantským cimbuřím a Hajním kostelem jsme sestoupili k údolí Černého potoka. Ten nám ochladil znavené nohy. Motivace kopců zmrzliny v cukrárně u baziliky držely děti v rychlém tempu. Podvečerní vlak z Hejnic nás zavezl do Liberce. Zážitků a vzpomínek vezl hodně.

2018-05-23 20:55:50

Fotogalerie