Námořnické harmonizační spaní ve škole

Slunečné odpoledne jsme strávili v zálivu za školou hraním her, zaměřených na spolupráci, vzájemnou komunikaci, sebepoznání. Však taková posádka se musí nejprve vzájemně dobře poznat, stmelit, musí si důvěřovat… Před večeří jsme rozluštili vzkaz v lahvi, který k nám připlul, a po vydatné večeři už jsme vyplňovali přihlášky k námořnictvu, které nám přistály v podpalubí.

Noc na širém oceánů byla vcelku klidná,  žádné mořské nemoci jsme čelit nemuseli, ani hodit někoho mezi žraloky nebylo třeba. Po ranní rozcvičce a vydatné snídani jsme se po potvrzení přijetí nás všech mezi námořníky mohly vydat pátrat po pokladu piráta Kolohnáta. Prozkoumávali jsme obzor, vyzkoušeli jsme si pocity při mořské nemoci, sehráli souboj se žraloky, ubránili se krakatici, nenechali se zlákat zpěvem bájných sirén, překonali bouři… Při tom všem se nám podařilo postupně získat potřebné souřadnice, abychom mohli odhalit, na kterém z ostrovů se nachází hledaný poklad. Námořníci byli stateční, ukázali týmového ducha, schopnost spolupracovat, stejně jako vůli překonat drobné rozepře mezi členy posádky. A ač už to vypadalo chvíli nahnutě, truhlu s pokladem se nám nakonec podařilo objevit. A věřte, že po vylodění v den podzimní rovnodennosti, jsme se loučili s radostným pocitem nejen ze získané kořisti…! A já jsem na celou svou posádku pyšná, jak všechny nástrahy naší plavby zvládli, přestože to sem tam znamenalo překonání sebe sama!

Velké poděkování patří 1. důstojníkovi, paní vychovatelce Janě Hamalčíkové, která se nabídla strávit noc v podpalubí spolu s námi. Byla pravou (a občas i levou) rukou naší kapitánky a spolupostarala se o klidnou plavbu. Děkujeme i důstojnici, paní učitelce Lucce, která nám vypomohla s organizací na palubě v průběhu pátečního dopoledne. V neposlední řadě posílám vzkaz v lahvi s velkým poděkováním všem rodičům druháčků, kteří se velmi zodpovědně ujali obstarání zásob!! S plnými břichy byla naše strastiplná plavba o poznání příjemnější.

Fotografie naleznete ZDE.