Říjnovým lesem

Nejdříve jsme si zahráli hru na dobrého pozorovatele. Kdo si všimnul nějakého detailu, dostal čárku na ruku. Postupně nám vznikl větvičkový kód.

Ten jsme pak odhalili v korunách stromů. Každý pak dostal zrcadlo. Učili jsme se jít v tichu, všímali jsme si barev v korunách. Pod bukem jsme si říkali, že mladé buky neopadávají. Hustý smrk neopadával. To sousední modřín právě začal opadávat. Srostlými stromy jsme v týmech prohazovali po třech borových šiškách. Naučili jsme se zapisovat si body do tabulky. Učili jsme se pozorovat pobytové znaky. Někdo našel ořechovou skořápku, někdo zahrabaný ořech u kořenů stromu, někdo okousanou šišku, jiný vykousanou bukvici, ohryzaný hříbek od veverky

a nasušené houbičky na špičkách větviček. Už jsme dobří průzkumníci. Vymýšleli jsme, kam mizí opadané listí. Našli jsme moc hub. Pomocí obrázků jsme se naučili muchomůrku, penízovky, holubinku, václavku, kuřátka. Jedlé hříbky jsme si vzali domů. Každý si obsadil svůj pařez a učili jsme se zatloukat hřebík. Nakonec jsme si zaběhli závody dvojic. Více fotografii zde.